Toto jsou stránky o rpg hře mu-online...

Za dávných dob millenia byla země MU rozvinuta v ohromné impérium. Bohužel však, jak předpovídal ve Velkém proroctví Secromicon, kontinent MU padl do ohromného chaosu. Ústřední vláda a významní vůdci, kteří řídili zemi MU nyní padli. Kvůli vnitřnímu sporu a válčení hladových feudálních pánů o moc se roztrhlo království vedví a tak se impérium rozdrobilo. Millenium míru a štědrosti je nyní pouhá vzpomínka a tmavé skvrny krve nyní pokrývají zemi. Pustošící války přinesly spoušť na krásnou zemi a prolévání krve stále není konec. I teď bývalí malicherní pánové stále zbrojí a marně se pokouší obnovit to, co kdysi bylo.

Stalo se, že během tohoto nekončícího krveprolití, které otevřelo pekelné brány, vedla oslepující ctižádost jednoho pošetilého muže dál a dál nesprávnou cestou.

Tímto mužem byl Antonio, pošetilý pán, oslepený ctižádostí, oklamaný kouzelnicí zla Lemuliou. Nevědomky vypustil do světa Kunduna. Pána temnoty - démona, který do té doby byl poután pečetí Etramu.

"Teď bude muset země stále bojovat. Na věčnost jsem ze země vypudil mír. Slunce již déle nebude zářit nad zemí, kde lidé budou mými otroky."


Starověký démon Kundun se probudil z dlouhého bezesného spánku a vstoupil mezi živé, špiníce zemi vlastním dotekem. Uprostřed chaosu hvězdy ztratily svůj jas a zápach strachu a krve pronikl všude. Kundun uvolnil na zemi svůj vztek a pomstu za své dlouhé vězení. Nyní se zpustošená země MU stala domovem pro Kundunovy stoupence a nohsledy a po dva dlouhé roky zlo jeho vlády poskvrňovalo vše, co bylo kdysi čisté. Den "Noční můry", pasáž ve Velkém proroctví opravdu přišel a nebyla to již jen slova z dávných dnů.

Moudří lidé ale začali znovu studovat s nadějí, že naleznou paprsek světla zmíněný ve spisech proroctví. Doufají a upínají se k naději, jež leží v síle pečeti Etramu - mocné pečeťi, která udržovala Kundunovo vězení. Do osmi kusů byla pečeť roztroušena a jen když bude opět zcelena, vrátí se znovu do země mír.

Proroctví - Den noční můry

„Nebe se znovu otevře, hvězdy ztratí svůj lesk a strach přepadne zemi. „Svatý“ se probudí a zničí Pečeť pout. Hladové čelisti monster ovládnou krví prosáklou zem. Pod září slunce osm šperků z legend a schopnosti černé magie se sejdou a ďábel povstane . . .

Věnujte pozornost těmto slovům vy, moudří lidé! Nadejde „Den, kdy osm hvězd na nebi pohasne“ a „Den noční můry“ a paprsky nebeské oblohu rozdělí. A bude slyšet jen opakující se nářky ozývající se z údolí smrti . Světlo naděje navždy odejde a tato země bude navždy zapomenuta.“

Citováno z velkého proroctví "Den noční můry", vyřčeného Secromiconem.

Prolog - Král krve

Antonio, princ černých rytířů, se blížil k uskutečnění své pošetilé ctižádosti.

"Kontinent MU bude můj a jen můj. Pošetilí, ubozí lidé, dívejte se na mou moc a jak Já rozbiji Pečeť svého osudu."

Zlá kouzelnice Lemulia si oblíbila pošetilého pána a omámila jeho mysl falešnou nadějí. Antonio byl otráven a rozčarován z ustavičných roztržek mezi feudálními pány země MU. Lemulia stále mluvila o příběhu velkého pána, ďábla, démona temnot, Kunduna, který existoval o 1000 let dříve, než impérium MU vzniklo. Mluvila jako ti, jenž utišují sami sebe, že s temným pánem by byl vládcem celého světa a ne jen impéria nebo kontinentu. Antonio, oslepený ctižádostí tak snadno padl do Lemuliiny léčky. Ti, co prohlédly Lemuliin závoj lsti, loajální a nesobečtí Antoniovi rádci, byli ihned zabiti a zůstal jen naivní pán, zlá kouzelnice a krutí, krvežízniví válečníci.

Armáda Antonia pokračovala v pustošení země, podrobujíc si Impérium násilím, ovládána Lemuliinými vychytralými lži a kouzly. A během krátké doby se v osudný den, jenž byl zmíněn v proroctví Secromicona, shromáždily síly Antonia v Ketthotumu. Krvežízniví, nelítostní vojáci úzkostlivě čekali na dobu, kdy Antonio a Lemulia rozbijí Pečeť. Vál ledový vítr a vzduch byl naplněn očekáváním.

Svatyně Ketthotumu se zřítila. V Antoniových očích se zračila panika. "Tak je to správně, Lemulio?". Kouzelnice Lemulia, skrytá v černém temném rouše, kývala hlavou. "Jen pro krále země! Ten okamžik je před námi." Antoniova nejistota zůstala, ale i tak byl spokojen s její odpovědí. Antonio pak vykřikl: "Tato země zůstane na věky má." a pokousil se dotknout Pečetě Etramu.

"Om Orakust, Hemiad, Kiratus. Le Al Hokbras, Ektua, Ho."

Neznámé zaklínadlo se linulo z Lemuliiných úst a současně tajemné zdi obklopily Antonia. V ten moment začalo skrz Pečetní kámen proudit světlo. Zatímco se stával Lemuliin hlas hlasitější a silnější, začalo se v očích Antonia zrcadlit šílenství, když zíral na polorozpadlou Pečeť. "Ještě víc, ještě víc...!" Antoniovy ruce se třásly, jak se blížil k Pečetnímu kameni. Světlo vycházející z kamene začalo zářit. „Ještě trochu víc!“ ozývalo se. Po vyslovení posledního slova zaklínadla Pečetní Kámen praskl. "Král, král krve!" bylo slyšet. Uprostřed hluku se ozývalo radostné volání nadšených vojáků k jejich temnému pánu, vzkříšenému Kundunovi.

Kundun, který se probudil ze spánku divoce zíral na křičícího Antonia, "Teď je země jen má, má vlastní! Jen krev a strach naplní tuto zemi!" A osm kusů Pečetního kamene roztrousil do všech koutů kontinentu MU.